Davide, popište nám, jak jste se v Kostelci ocitl?

Přestěhoval jsem se do nedaleké Lible za partnerkou a začal jsem pracovat v jedné firmě, kde jsem se seznámil s Martinem Jedličkou a následně s dnes již bývalým trenérem B mužstva Milanem Bořkem a po ročním přemlouvání jsem podlehl nátlaku těchto dvou otravů a přestoupil jsem do Kostelce. Původně jsem ale jezdil do Javornice, kde se mi líbilo nadšení lidí a hrál tam můj kamarád a skvělý fotbalista Kuba Nosek, takže je to vlastně náhoda, že jsem tady. (Úsměv)

V dresu Kostelce jsi odehrál půl roku a poté jsi začal dělat funkcionáře, jak se to stalo? 

Původně jsme byli domluveni, že budu chodit pouze za B mužstvo, protože jsem měl problém s koleny, ale opět jsem se nechal přemluvit a hrál jsem za Áčko. Bohužel mi zdraví nevydrželo dlouho. Začalo to vyhozenou ploténkou a nejrychlejším střídáním v KP po 25-ti vteřinách v Novém Bydžově (smích), opakovaným přetrženým zkříženým vazem, poškozeným kloubem v levém koleni a meniskem v pravém koleni a bylo mi doporučeno sportovat pouze rekreačně. Začal jsem trénovat mládež a do všeho jsem kecal a kdo kecá musí konat (smích).

Co přesně v klubu děláš a jak tě tato práce baví?

Trénuji mladší přípravku,pomáhám u předpřípravky a dělám asistenta u starších žáků a jsem u mužů. Zároveň vypomáhám s administrativou klubu skvělému sekretáři Tomášovi Žežulemu, zajišťuji materiální věci pro mládež, jako jsou soupravy a pomůcky a řeším vše co je potřeba. Baví mě to, mám to v krvi, táta dělal předsedu v Jablonci nad Jizerou v úspěšném období od B třídy do divize a já jsem to tam po něm na jeden rok převzal, když se přihlásila znovu B třída, kde se nám s partou kamarádů podařilo zachránit fotbal v naší vesnici, ale to jsem, jak je mým zvykem odbočil (smích).

Máš jako funkcionář nějaké cíle s Kosteleckým fotbalem?

Ano, mám a ne malé. Jak jde o fotbal jsem fanatik a blázen. Bez cílů dle mého názoru nejde dělat nic pořádně. V zimě jsem řekl, že sem přivedu 500 diváků na utkání a kluci se mi smáli. Ve spolupráci s dalšími členy vedení a oddílu se uspořádal sportovní dětský den spojený s utkáním mužů. Tuto akci navštívilo za celý den přes 600 lidí a na samotné utkání přišlo 480 diváků. Takže jsem to vlastně nesplnil (smích). Dalším mým cílem je dostat sem nějaké ligové mužstvo, i když to bude v této době těžké. Ať už na přátelské utkání s námi, či jako přátelák dvou ligových mužstev. Další cíl mám, aby na našem hezkém stadionu odehrála přátelské utkání jedna z našich mládežnických reprezentací. A začít tady pořádat každý rok turnaj pro jednu z mládežnických kategorií. Nejprve jednodenní a když to půjde, tak klidně dvoudenní. Ale nabídnou mužstvůj kvalitní turnaj. A pak už to jsou jen cíle sportovní.

Skromné cíle to zrovna nejsou.

Nejsou, spousta lidí se mi bude smát, ale mě to vlastně dělá dobře. Jsem trochu exot a rád přijímám na první pohled nereálné výzvy, jsem hráč ve všech směrech. Největší radost mám, když se mi člověk směje, podcenujě a já mu svými činny dokáži, že se choval chybně. A když pak za mnou ten člověk přijde a plácá mě po ramenou, že jsem to udělal dobře, tak to je lázeň pro mé ego (úsměv).

Jaké sportovní cíle máš na mysli?

Neustále zkvalitňovat práci u mládeže a vychovávat fotbalisty pro naše dospělá mužstva. Dali jsme se na cestu místních hráčů. Máme velmi mladé mužstvo tvořené z našich odchovanců doplněné o pár mladých hráčů z okolí. Dřív nebo později nebudou peníze na to platit si cizí hráče a na tuto cestu se budou chtě nechtě muset vydat i další kluby v nižších soutěžích.

Jak těžké je každoročně přilákat děti do vašeho oddílu, říká se, že děti prostě nejsou?

Děti jsou, jen je trošku jiná doba, než před několika lety. Za mě byl jen fotbal a sokol. Dnes má mládež spoustu možností, je to o tom ty děti přilákat a nadchnout je. Nabídnout jim nějakou přidanou hodnotu, kterou v jiném sportovním oddíle, či zájmovém kroužku nedostanou. Je to o tom jen chtít ty děti získat na svou stranu. Letos jsme měli s dvěma kategoriemi jet na týdenní turnaj do Maďarska, škoda, že to nedopadlo, ale jakmile bude možnost, někam za hranice se vydáme. V tomhle jsem trošku jiný, než někteří jiní funkcionáři, kteří vyjmenují stovky možností proč to nejde a jen kritizují a neudělají nic pro to, aby to šlo. Mám pak alespoň dobrý pocit, že jsem pro to udělal maximum.

Jak hodnotíš kvalitu Krajského přeboru na Královehradecku?
Jsou tady mužstva která jsou kvalitní, ale já mohu porovnat pouze s úrovní Libereckého přeboru a Pardubického. Liberecký vyjma 3-4 mužstev je řekl bych o něco slabší, ale viděl jsem jen pár utkání. Pardubický má kvalitu a je vyrovnaný tomuto kraji. Ale v každém kraji se najdou týmy, které jsou nadstandardní. Každopádně, když porovnám KP, když jsme ho vyhráli před 8 lety a teď tak ta úroveň ke vší úctě ke všem je slabší, ale to je zapříčiněnno výchovou mládeže v této republice. Každopádně co musím vyzdvihnout, tak je nadšení lidí tady pro fotbal, to je jiný svět, než v té době ledové (Liberecký kraj), odkud jsem přišel.

Jak to myslíš?
Zajimám se o fotbal o strukturu asociace, jak to kde funguje a co kde dělá za lidi. Okresní pohár a finále s takovým programem? Pro mě neuvěřitelné. Pro mládež se dělají zimní halové ligy, což je super. Vychází zde Fotbal v kraji. Počet mládežnických soutěží, práce s trenéry mládeže a další věci. To z Liberecka neznám. Jsem jako alenka v říši divů. Každopádně je i co zlepšovat a posouvat a já toho chci být součástí. Chci aby fotbal měl dobrou vizitku a každoročně se do všech oddílů přihlásili desítky dětí.

Jak snášíš toto období bez fotbalu? 

Je to těžká doba. K viru jako takovému se vyjadřovat nechci, nejsem odborník, takže svůj názor mi nepřisluší vnucovat ostatním. Musí to být těžké hlavně pro děti, kteří nemohou sportovat, učí se z domu, pro nás, co jsme zažili jiné dětství je to nepředstavitelné. Jinak to snáším těžko. Křesťané mají boha, muslimové alláha a já mám náboženství fotbal. Doma mi říkají, že se mi mění nálada podle toho, jak jsme o víkendu hráli a teď jak se nehraje vůbec, tak je to se mnou asi k nesnesení (smích).

Děkujeme Davide a přejeme ať se ti tvé plány splní.

Rozhodnutí Výkonného výboru FAČR o přerušení soutěžního ročníku 2020/2021:

1. Soutěžní ročník 2020/2021 se ohledně mistrovských a pohárových soutěží, vyjma soutěží v příslušnosti Ligové fotbalové asociace, jako řídícího orgánu soutěže, přerušuje do dne 31. 12. 2020 do 23:59 hod.

2. Po dobu přerušení nejsou řídící orgány soutěží oprávněny schválit konání mistrovských a pohárových utkání.

Na konci října přišla od vedení FAČR celkem očekávaná zpráva reagující na aktuální vývoj epidemiologické situace. Na základě rozhodnutí FAČR se soutěžní ročník 2020/2021 přerušuje do 31.12.2020. Snad se situace časem uklidní a dění na hřištích opět ožije.

Výkonnný výbor fotbalové asociace na včerejším jednání, které se konalo formou videokonference rozhodl o přerušení všech svých soutěži do 31. 12. 20220. Celé rozhodnutí VV FAČR.