Posted in Praha

Prosincové turnaje přípravek zrušeny. Zimní liga SŽ se snad rozběhne

Vzhledem k vývoji epidemiologické situace a aktuálním i plánovaným opatřením muselo dojít ke zrušení či úpravě některých plánovaných akcí v Uhříněvsi.

Hrát se určitě nebudou prosincové turnaje mladších a starších přípravek. I kdyby došlo k dalšímu zmírnění opatření, na hřišti smějí být pouze dva týmy. Turnaje, jak jsme byli zvyklí, tedy odehrát možné není. Lednový a únorový program je závislý na dalším vývoji.

Zrušení bohužel postihlo rovněž Zimní ligu mladších žáků, kterou rovněž nebude možné odehrát v plánovaném ani náhradním formátu. Pokud se situace bude vyvíjet zdárně, může dojít k uspořádání alespoň jednodenních či dvoudenních turnajů pro tuto kategorii.

Naopak stále ve hře je odehrání již 4. ročníku Zimní ligy starších žáků, která by v případě uvolnění mohla odstartovat již v prosinci a dohrávat se v průběhu lednu a února, jak bylo naplánováno.

Všem týmům a trenérům děkujeme za zájem o akce v Uhříněvsi a věříme, že se na hřišti zase brzy uvidíme. Všem nyní přejeme hlavně pevné zdraví!

Posted in Praha

Aktuální znění vládního opatření – sport k 23.11. 2020

AKTUÁLNÍ VLÁDNÍ OPATŘENÍ (AKTUALIZOVÁNO 23.11.2020)

 

OMEZENÍ PLATNÁ OD 23.11. 00:00 HOD Usnesení vlády ČR č. 1200o přijetí krizového opatření zakazuje zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 23:00 hod. do 04:59 hod. Z hlediska sportu je nadále důležitá výjimka pro dobu pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích. Nově vláda nařizuje pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu 6 osob, s výjimkou členů domácnosti.

V usnesení vlády č. 1201, které zakazuje poskytování služeb v provozovnách a určité typy akcí, není zakázán provoz venkovních sportovišť. Zároveň je ovšem nadále zakázán provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center. Výjimku mají osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy. Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření MZDR 15757/2020-40, kde od 21.11.2020 platí plošná povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách, MHD, na zastávkách a na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry. Sportovci v době tréninku mají výjimku z nošení ochrany dýchacích cest při výkonu sportovní činnosti.

 

Posted in Praha

Aktualizované vládní opatření k sportování od 18.11.2020

AKTUÁLNÍ VLÁDNÍ OPATŘENÍ (AKTUALIZOVÁNO 18.11.2020)

18.11.2020

Článek přináší aktuální omezení a krizová opatření, která se dotýkají sportovního prostředí. Naleznete zde také popsané předchozí vlny zpřísnění a výkladová stanoviska ČUS. Od 18.11.2020 trvá zákaz volného pohybu na území celé ČR. Amatérští sportovci (organizovaní i neorganizovaní) mohou sportovat v parcích i na venkovních sportovištích, a to maximálně v počtu 2 osob s výjimkou členů domácnosti.

OMEZENÍ PLATNÁ OD 18.11. 00:00 HOD

Usnesení vlády ČR č. 1190 o přijetí krizového opatření zakazuje zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky. Z hlediska sportu je důležitá výjimka pro dobu pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích – nadále platí omezení nejvýše v počtu dvou osob, s výjimkou členů domácnosti.

V usnesení vlády č. 1192, které zakazuje poskytování služeb v provozovnách a určité typy akcí, není zakázán provoz venkovních sportovišť. Zároveň je ovšem nadále zakázán provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center. Výjimku mají  osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření MZDR 15757/2020-39, kde platí plošná povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách, MHD, na zastávkách a na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry. Sportovci v době tréninku mají výjimku z nošení ochrany dýchacích cest při výkonu sportovní činnosti.

Závěry z výkladu České unie sportu:

  1. Profesionální sportovci mohou vykonávat svou činnost na vnitřních i venkovních sportovištích v rámci přípravy na sportovní soutěže organizované národními sportovními svazy nebo na akce povolené Ministerstvem zdravotnictví.
  2. Samotné konání sportovních soutěží a sportovních utkání podléhá povolení ze strany Ministerstva zdravotnictví, které stanovuje hygienicko-epidemiologické podmínky pro jejich konání. O povolení se doporučuje žádat prostřednictvím Národní sportovní agentury.
  3. Profesionálním sportovcem je každý, pro koho je sportovní činnost výdělečnou činností na základě smluvního vztahu (pracovněprávní i OSVČ).
  4. Amatérští sportovci (organizovaní i neorganizovaní) mohou sportovat pouze v parcích a přírodě a na venkovních sportovištích, a to maximálně v počtu 2 osob s výjimkou členů domácnosti.
  5. Z povinnosti nosit ochranu dýchacích vyjmuti sportovci nebo cvičící osoby v době tréninku, cvičení, zápasu, soutěže apod.

 

 

 

Posted in Praha

Smutná zpráva

Ve čtvrtek 19. listopadu nás náhle a navždy opustil ve svých 44. letech náš kolega, kamarád, bývalý rozhodčí, delegát a v poslední době trenér mládeže v našem klubu Vilém Čížek. Tato nečekaná zpráva nás všechny nesmírně zasáhla.

Čest jeho památce.

 

Vedení klubu

Posted in Praha

Z hráče trenérem…proč ne?

Sehnat trenéra do amatérského klubu je těžké…. A pokud ještě potřebujete trenéra pro mladší kategorie, je to ještě těžší. Proto jsme velice rádi, že se v našich týmech dospělých (mužů a žen), našly nové trenérské naděje a že je jich čím dál tím víc. Jsou to úplní nováčci a také ti, kteří již nějakou dobu působí jako asistenti u mládežnických týmů.

Co je však nejdůležitější, že všichni mají chuť učit se, a když k tomu přidají své hráčské zkušenosti, bude to skvělá kombinace….která může našim malým/mladým fotbalistům přivést dobrého trenéra….

Všem trenérským nadějím jsme položili tři otázky…. a kdo odpovídal a patří mezi ty, kteří mají tuhle chuť a odhodlání?

Jirka Řemenář, Tomáš Plánička, Marek Valta, Zdeněk Seidler a Aneta Palková jsou už ti, co mají pár let za sebou a nováčky jsou Marek Šebák, Lukáš Jiránek a Andy Budošová.

Vedoucí sportovního úseku mládeže a dospělých Filip Krhut:

,,Když se mnou začal trénovat Mára Šebák, tak jsem si říkal, že to je fajn, když se budou kluci z Áčka  postupně zapojovat do trénování. Propojení mládeže a dospělých týmů je pro mě důležité ve všech ohledech. Když jsem o tom ale přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že zapojených hráčů do trénování už je vlastně šest a dvě hráčky z ženského týmu, což je za mě skvělé číslo a jsem za to opravdu rád. Všechno to jsou ještě vesměs mladí kluci, a tak je za mě potřeba, aby byli pokorní, pracovití, chtěli se vzdělávat a učit od zkušenějších trenérů. Poté mají rozhodně šanci se v rámci klubu posouvat. Jsem rád, že se do trénování postupně zapojují i kluci z U19.“

řemenářJirka Řemenář

Jirko, ty jsi asi služebně nejstarším trénujícím hráčem. Jak jsi se k trénování dostal?

Ahoj, v lednu to bude již 6 let, co jsem se připojil k realizačnímu týmu ročníku 2005. V té době nám náš trenér pan Somr říkal, že je zde nabídka pro ročník 2000 od předsedy Petra Silovského připojit se k mladším ročníkům jako asistenti. Promluvili jsme si s Petrem, jak by toto naše působení mělo vypadat. Velice mě tato nabídka lákala, tak jsem si vybral ročník 05, který trénoval Petr Hejduk a zapojil jsem se k nim.

Stabilně jsi u ročníku 2005, což jsou letos mladší dorostenci. Nechtěl jsi vyzkoušet i jiný tým?

K ročníku 2005 mám velký vztah. Kluci mě znají i v ligových týmech a chodí se mnou trénovat. Nad jiným týmem, ale nepřemýšlím. Jen pokud by se naskytla možnost být součástí ligového dorostu. Tato varianta by mě velice lákala.

V současné době jsi mimo hraní za A tým a trénování také druhý správce areálu, dá se říct, že jsi ten, kdo má branické srdce. Je to tak? Jaký vztah máš ke klubu?

Ano to je pravda. Nyní jsme dva správcové s Vladem. Za sedm let, co působím na Braníku jsem si k tomuto klubu a místu vytvořil velmi silný vztah. Mám to zde rád a trávím zde i většinu svého volného času.

Plánička

Tomáš Plánička

Tomáši, ty také patříš k hráčům, kteří už nějaký čas trénují. Jak tě napadlo, že to zkusíš a proč? Tenkrát jsme byli snad v dorostu a v klubu se objevila zajímavá́ možnost pro mladé́ hráče udělat si trenérskou licenci a pomáhat u menších kategorií jako asistenti. Znělo to zajímavě̌, řekl jsem si že to zkusím a jsem za to rád. Práce s dětmi mě̌ nadchla a ještě̌ jim můžu předávat něco málo ze svých fotbalových zkušeností́.

Tvé trenérské začátky byly u ročníku 2007 a teď jsi zakotvil u mladší přípravky (roč.2012). Jak tě to baví?

Tak ze začátku jsem spíše pomáhal, kde bylo potřeba, měl jsem víc kategorii od školičky až̌ po ročník 2007. Kde jsem byl asi nejvíc spokojený, kvůli partě, co hráči měli. Pak mi to zkomplikovala hráčská́ kariéra přestupem a po návratu jsem u ročníku 2012, kde jsem naprosto spokojený, zde naopak musím vyzdvihnout naší trenérskou partu včetně̌ paní́ vedoucí́ ☺️.

Jak vidíš svou trenérskou budoucnost? Chceš se dál vzdělávat a trenérsky růst?

Určitě̌ bych chtěl pokračovat, protože je to pro mě̌ koníček, který́ mě̌ baví́ a naplňuje. I když̌ občas je to z klukama o nervy 😁. V současné́ době̌ to beru jako hobby a další́ růst v plánu zatím nemám ale uvidíme.

1. valta

Marek Valta

Marku, patříš také k těm, kteří si fotbal zkouší i z té druhé, trenérské, stránky. Co tě k tomu vedlo?

Vždycky se mi líbilo to soužití trenéra a hráčů. Jak dokáže trenér hráče ovlivnit, změnit třeba průběh zápasu, vymyslet novou strategii anebo motivovat a zároveň rozvíjet hráče jak po fyzické, technické tak i po psychické stránce. Mým vzorem v tomhle byl asi vždycky Diego Simeone, který svým zápalem dokázal svůj tým dostat až do finále Ligy mistrů. Druhou stránkou bylo to, že trénování mi umožnilo dívat se na fotbal z jiné perspektivy. To, že jsem musel začít nad fotbalem uvažovat jako trenér, mi hodně pomohlo v mé hráčské cestě!

Minulou sezónu jsi byl u přípravky, letos jsi se posunul k dorostu. To je velký skok. Jak vidíš trenérské vedení malých kluků a vlastně už dospělých dorostenců?

Skok je to velký! Tréninkové́ procesy vypadají jinak. Vše probíhá ve vetší rychlosti a náročnějším provedení, byť některá cvičení jsou podobná jak pro přípravky, tak i pro dorostence. Musím si ale vždy cvičení promyslet, aby jejich náročnost odpovídala dané kategorii. Velký skok pro mě bylo to, že u přípravek jsme pracovali hlavně na základních dovednostech, aby kluci uměli vše, co je k fotbalu potřeba. U dorostenců už řeším například taktiku, rozestavení, jak s hráči komunikovat, aby vše fungovalo nebo třeba strategie v průběhu zápasu. Těch věcí je mnohem víc! Pro mě tento posun k o dost starší́ kategorii byl náročný, ale jsem za něj moc rád! Pomohlo mi to k mému trenérskému růstu, a navíc mám rád nové výzvy.

Co bys poradil našim malým nadějím?

Určitě ať poctivě̌ trénují, od toho se vše vyvíjí! Zároveň také ať si věří! Na Braníku je mnoho skvělých mladých talentů, kteří to mohou dotáhnout hodně daleko

seidlerZdeněk Seidler

Zdeňku, také ty jsi hrajícím trenérem, nebo trénujícím hráčem… Chtěl jsi vždy trénovat a učit kluky fotbal?

Musím se přiznat, že jsem děti trénovat moc nechtěl. Začal jsem, protože jsme to měli jako povinnou praxi na vysoké škole, ale od té doby, co jsem začal trénovat, mě velice baví.

Jsi u ročníku 2006, což jsou kluci, kteří už míří do dorostu, a právě jsou v pubertálním věku. Jak to zvládáš?

U ročníku 2006 jsem už třetím rokem, tak už kluky znám, i když jsou v pubertě, musím říct, že kluci se chovají docela slušně a nechají si poradit. Samozřejmě nacházejí se tu i výjimky, ale jinak jsi myslím, že to zvládáme s klukama dobře.

Jaký jsi byl ty v jejich věku? Poslouchal jsi trenéra?

Tak samozřejmě poslouchal jsem trenéra na slovo a nedělal jsem žádné blbosti při tréninku. Tak takhle to určitě nebylo, byl jsem jako kluci, někdy jsem poslouchal, co trenér říká a někdy zase jsem si povídal se spoluhráči a dělali jsme kraviny.

šebák

Marek Šebák

Marku, ty s trénováním teprve začínáš. Co tě vede k tomu, vedle hraní ještě trénovat?

O trénování jsem přemýšlel už dlouho, vždycky mě lákala idea tvoření sestavy týmu, ale paradoxně mě k tomu donutila až aktuální situace, kdy jsem nemohl odcestovat do Anglie kvůli momentální koronavirové situaci. Dalším motivem byla určitě představa, jak jednou trénuji po boku mého dobrého kamaráda a spoluhráče Marka Valty, se kterým studuji na Karlově Univerzitě sportovní management. Myslím, že jednou budeme vražedná dvojka, ať už to bude na trávníku v rolích hráčů či trenérů nebo mimo něj.

Jsi u ročníku 2009 – prvním rokem mladší žáci. Jak se ti u nich líbí a kterou kategorii bys chtěl v budoucnu vyzkoušet?

Musím říct ze mě to chytlo hned ze začátku, kluci jsou super a zatím velmi aktivní. Je radost vidět, že je fotbal baví a jsou hladový po vítězství a gólech, i když z toho občas plynou i menší potyčky a hádky. Musím poděkovat i Filipovi, že si mě k sobě vzal, protože je skvělý mentor a zároveň v pohodě kluk, se kterým jde řešit všechno možný. Do budoucna je jediným cílem nastupovat coby hrající trenér a kapitán áčka alias Jirka Luňák.

A na závěr se nám krátce představ. Kde jsi začínal a jaká byla tvá hráčská cesta?

S fotbalem jsem začínal na Bohemce, když mi byly 4 roky a po dvou letech jsem se dostal do Sparty, kde jsem strávil 8 let, takže jsem si prošel i kategorií, kterou teď trénuji. Poté bylo potřeba učinit těžké rozhodnutí mezi studiem na gymplu a fotbalem ve Spartě, kde byla obrovská konkurence. Nakonec jsem skončil zde na Braníku a jsem za to strašně rád, protože taková fotbalová parta se hledá těžko a i když jsem pořád s některými kluky ze Sparty co teď hrají 1. ligu v kontaktu, tak za branickou kabinu bych nic nevyměnil.

1. jiránek

Lukáš Jiránek

Lukáši, jsi také naším trenérským nováčkem, ale také nováčkem v mužském B týmu. Jak jsi se k nám dostal?

Do klubu jsem se dostal díky Markovi Valtovi se kterým se znám od střední. Na začátku roku jsme se bavili a já v tu dobu byl po delším zranění, takže jsem nehrál nikde a zrovna jsem v Praze hledal nějaký klub. Valtič mi řekl, že bych mohl dorazit na trénink na Braník a zkusit se domluvit tady. Samozřejmě klub vychválil a já dorazil na první trénink. Hned po prvním tréninku jsem věděl, že to je klub, ve kterém bych rád zůstal a po domluvě̌ s trenéry se tak stalo. Za což̌ jsem moc rád.

A proč trénování? Co tě na tom láká?

Od malička se věnuji fotbalu, ale také́ i jiným sportům. Jako každý́ kluk jsem si pral být profesionální fotbalista, ale postupně̌ přicházely zranění, které mi v tom zabránily. Proto jsem zacpal hledat jinou variantu, jak zůstat stále v tom, co miluju. Trénování byla první a ta nejlepší́ varianta. Baví́ mě sledovat jak se hráči rozvíjejí a nabírají zkušenosti. Prošel jsem si od malička hodně klubů tak si myslím, že už mám, co předávat dál. Trénování bych se chtěl do budoucna určitě věnovat.

Jsi asistentem u mladšího dorostu, to už jsou skoro dospěláci… jaké jsou tvé poznatky? A vyzkoušel bys například školičku 😊), nebo některou z mladších kategorií?

Jsem rád, že jsem u mladšího dorostu, vždycky jsem si přál trénovat starší kategorii. Mladší kategorie jsem trénoval například atletiku nebo školní kroužek fotbal, ale zjistil jsem, že tak malé děti nejsou nic pro mě. U dorostu mám k těm klukům blíž a baví mě, že s nimi můžeme dělat to, co umím nejlépe a co mám vyzkoušené sám.

Také v ženském týmu máme dvě hráčky, které se věnují trénování. Aneta Palková vede tým našich nejmenších dívek, kde jí dělá asistentku bývalá hráčka žen Renča Reichmanová. U ženského týmu pomáhá Veronice Jurákové stále hrající Andy Budošová. Obě hrající trenérky jsme také vyzpovídali a tady jsou jejich odpovědi:

anetAneta Palková

Ahoj Anet, jsi hráčkou žen a k tomu vedeš dívčí přípravku. Co je jednodušší?

Pokud chcete být hráčkou žen na Abíčku (které hraje celostátní 2. ligu žen) musíte předvádět nějakou výkonnost, proto musíte trénovat s týmem, ale i sám. Jako trenérka se starám o celý chod týmu, připravuji všechny tréninky, jezdím na zápasy, řeším administrativu a komunikuji s rodiči. Asi nedokážu říct, co z toho je jednodušší, protože oboje má své pro a proti. Jedna věc je však společná, a to hodně času na Braníku :-).

Jaké jsou dnešní malé holky – fotbalistky?

V mé kategorii je to ještě především o radosti z pohybu, takže naše holky jsou většinou veselé a aktivní, mají chuť do fotbalu, neustále z nich sálá pozitivní energie a v neposlední řadě jsou velmi kamarádské a lidské. Což mě i asistentku Reny vždy zahřeje na srdíčku.

Jak vidíš svou další trenérskou a hráčskou budoucnost?

Bohužel po přechodu na dospělý život, nemám tolik volného času. Vedení mi vyšlo vstříc s časy tréninků holek, a tak jsem jako trenérka mohla pokračovat. U žen je to bohužel náročnější, protože pokud nestíháte trénovat, klesá i výkonnost, což jde ruku v ruce s časem, který dostanete na hřišti. Potom je z toho člověk smutný, naštvaný a je z toho tzv. začarovaný kruh. Budoucnost se mi v tuto chvíli odhaduje tedy těžko.

AndyAndy Budošová

Ahoj Andy, vedle hraní za ženský tým, jsi také trenérkou žen. Jde to dohromady?

Odpověď na první otázku – Za prvé jsem asistentkou, takže kdybych byla pouze trenérkou, určitě by to nešlo dělat na 100%. Protože co všechno má na starosti trenér, co se týká neprofesionálního trénování, je toho sakra hodně.😉🙈.Jinak, samozřejmě  připravit si trénink musím, po dohodě s hlavní trenérkou, když zrovna není na tréninku. Trénovat společně s holkama při určitých cvičeních jde, při některých ale ne.

Poslouchají tě holky, jak v tréninku, tak i na hřišti?

Holky mě poslouchají jak na tréninku, tak při zápasech. I když moje povaha je víc ráznější, jsem i výbušnější a na to si samozřejmě  musí zvyknou, ale samo nemusí. Ale snažili jsme se jim to vysvětlit, aby si to nepřebrali zle, že to není buzerace, nebo nějaké dokazovaní, ale ze jim chce člověk něco přenést z mých zkušeností.

Co tě na trénování nejvíc baví?

Co mě na trénování baví? Možno široká otázka pre mňa, ale poviem iba jednu věc.  Nikdy som si počas 25. ročnej kariery neuvedomovala, ako musí trenér neustále pracovat aj so psychikou hráčov, teda aspoň u žien to tak vidím. Každá je inak citlivá a jak to vnímajú, co všetko riešia okolo toho. Co ich vie hrozně vytočit či potěsit. V čom sa vedia posunut a v čom zasa nie. A to ma baví, ked im možem pomoct v niečom. Uči sa človek stále a já taky za tie roky. Samozrejme že su tam aj ine věci –  na tom trénování😉

Posted in Praha

Číslo na dresu…. střelce nedělá

Být tím, kdo střílí branku a svůj gól následně oslavuje, spoluhráči ho plácají po zádech a fanoušci skandují jeho jméno…. Tohle je určitě sen každého kluka, co začíná s fotbalem. Dát gól je odměnou poctivé práce a píle v tréninku, a samozřejmě každý gól je souhra celého týmu, avšak střelec gólu je vždy nejvíc vidět.

A právě číslo na dresu střelce s největším počtem vstřelených gólů nám dnes stanoví hráče, které si představíme.

DSC_0040

Hráčem s nejvyšším počtem vstřelených gólů je v současné době Petr Silovský. Již druhý soutěžní ročník vede pomyslnou tabulku střelců mužů. V soutěžním ročníku 2019 (12 gólů) za B tým, a v letošní sezóně za A tým zatím 8 gólů.

1.To je skvělý počet. A nebýt přerušení soutěže díky covidové pauze, mohlo by být na jeho kontě gólů určitě víc. Má Petr nějaký recept na střílení branek, nebo je to o štěstí?

Děkuji. Recept? Myslím si, že je to především o správném výběru místa, sebedůvěře a v mém případě i hodně o štěstí. Útočníka dělá tým, který na něj po celý zápas pracuje, proto bych chtěl svým spoluhráčům moc poděkovat, bez nich by žádný gól nepadl. Ještě před pár lety by to pro mě byla prázdná fráze, dneska si to uvědomuji každý trénink a zápas. O to víc mě pak těší, když jim to můžu svými góly vrátit.

2. Každý kluk, který hraje fotbal chce hlavně střílet góly. Je to i tvůj případ, jsi rozený útočník, nebo se cítíš dobře i na jiném postu?

Odmalička až do mladších žáků jsem nic jiného nehrál, ale spíš jsem na góly přihrával než bych je sám dával. Měl jsem okolo sebe kluky, kterým to pálilo víc. Potom jsem si prošel snad všechny posty kromě brankáře a poslední roky jsem zakotvil zpátky na hrotu nebo na podhrotu. Na těchto dvou postech se cítím nejlépe.

DSC_10493. Za dvě sezóny 25 gólů za B tým a podobně pokračuješ i v nové sezóně za Áčko. Když si promítneš všechny góly, které jsi dal, který byl podle tebe nejkrásnější/nejdůležitější?

Já moc krásné góly nedávám, ze soutěžních bych vybíral těžko, proto asi zvolím ten šajtlí proti Cholupicím před rokem v přáteláku. V tréninku to zkouším často, tak jsem byl rád, že se to jednou povedlo i v zápase :). A nejdůležitější? To je také těžké, jelikož si nevzpomínám na žádný konkrétní. Důležité byly určitě všechny góly v postupové sezoně béčka 2017/2018, na to rád vzpomínám. Z nejbližších zápasů bych vybral gól na 2:1 proti Aritmě, kdy jsme zvládli důležitý zápas po nepovedeném Slivenci a vrátili se zpátky na vítěznou šňůru.

4. Pamatuješ si na svůj úplně první gól? Kdo stojí za tvými začátky? Na kterého trenéra nejvíce vzpomínáš?DSC_0951

To si bohužel nepamatuji, ale pamatuji si, že na můj první trénink mě rodiče přivedli v pátek a v sobotu už jsem hrál zápas. Byl jsem vykulenej, neměl jsem nic, ani kopačky. Všechno mi museli půjčit. Za mými začátky určitě stojí máma s tátou a vlastně celá rodina v čele s dědou, díky kterému mám s fotbalem obrovské zážitky. A trenéři? Každý trenér v mládeži mi něco dal i něco vzal. Někteří byli opravdu přísní, ale naučil jsem se tak disciplíně a respektování autorit. Někteří byli zase lidštější a s těmi v zádech jsem si zase na hřišti více věřil. Mí současní trenéři Petr s Markem mi dodávají klid a sebevědomí, což je pro mě velmi důležité.

DSC_00535. A teď k tvému číslu… proč právě 19?

Vždycky jsem nosil číslo 9. Když jsem přišel na Braník do mládeže, tak bylo obsazené, proto jsem zvolil obrácenou devítku a hrál jsem s číslem 6. V chlapech jsem pak opět hrál nějakou dobu s devítkou, než byla zase obsazená. Nakonec jsem si vzal 19 a jiné číslo už si nevezmu :)

6. Za tvými výsledky je určitě mnoho píle a disciplíny. Máš nějakou radu/doporučení pro naše malé fotbalisty?DSC_1050

Jestli to miluješ, není co řešit a víš sám. Neboj se dávat si velké cíle, buď ochotný pro jejich splnění tvrdě trénovat každý den a sni o nich každý večer :)  Jestli to nemiluješ, neměj strach a začni přemýšlet o tom, co jiného tě bude bavit a naplňovat, tak abys to mohl milovat.

7. Co bys popřál klubu ABC Braník do dalších let?

Aby nové kabiny stály na pevných základech a přidala se k nim i nová umělka. Aby to všichni i nadále dělali s láskou a vytvářeli atmosféru, která bude všechny hráče a hráčky naplňovat, inspirovat, motivovat a dodávat pocit sounáležitosti.

DĚKUJEME ZA ROZHOVOR

Má některý hráč s nejvíce vstřelenými brankami číslo 19? Prozradíme Vám, že nikoli….takže – číslo střelce nedělá :)

Nejlepší střelci od U12 – Muži/Ženy v probíhající sezóně mají čísla:

  • Muži B – Štěpán Kryštof č.14
  • Ženy – Kristýna Jarolímková č. 44
  • U19 – Stanislav Petrus č. 13
  • WU18 – Diana Dlouhá č. 8 a Erika Pokorná č. 5
  • U17 – Adam Hucl č. 3
  • WU15 – Michaela Ruterlová č. 17
  • U15 – Vojtěch Vokoun č. 17
  • U14 – Robin Kutina č. 28
  • WU13 – Dominika Špinarová č. 7
  • U13 – Paolo Susa č. 16
  • U12 – Václav Belžík č. 14

ČÍSLO 19

19. PETR SILOVSKÝ 19. RAU KARPÍŠEK U19 19. PAZOUREK U15 19. HAMOUDA U14 19. HUGO U12 19. Lukáš Dixa U11 19. ANTONÍN STOLZ 1.vojta ráb U8 FROLÍKOVÁ WU18 ŽEŽULKOVÁ HALÍKOVÁ WU13