U9 – PIKI CUP 13.6.

Po čase jsme zase zamířili na kvalitně obsazený turnaj. Hlavním cílem bylo porovnání naší aktuální výkonnosti s týmy, které mají tradičně kvalitní mládež, tedy sehrát utkání, jaká zde v regionu sháníme jen velmi obtížně. A představy se nám vyplnily, byli jsme zařazeni do nejtěžší základní skupiny. Hrálo se systémem 5+1, s míči č. 4, které byly přehuštěné a tvrdé jako kámen. Od rána panovalo neuvěřitelné dusno a bylo jasné, že nás čeká hodně tvrdá šichta.

Základní skupina:

SK Líšeň – Česká Třebová 4:0

Na rozkoukání jsme dostali jediného trošku snadnějšího soupeře, kterého jsme přehráli celkem jednoznačně a po hezkých gólech zapsali první body.

SK Líšeň – FK Teplice 2:2

Ve druhém utkání nás čekal ligový soupeř. Začali jsme nešťastně, po chybě v rozehrávce jsme inkasovali první branku. Zvýšili jsme tempo, dvěma rychlými góly vývoj otočili a zdálo se, že utkání zvládneme, když do děje vstoupil rozhodčí: nejprve nám z nějakých nepochopitelných důvodů neuznal naprosto regulérní branku, chvíli před koncem pak vymyslel po zcela běžném souboji standardku pro soupeře z nebezpečné vzdálenosti. Oli sice střelu chytil, ale sudí viděl ruku (?) clonícího hráče a nechal přímák opakovat ještě o 3 metry blíž naší brance a tu už tepličtí zužitkovali. Takže plichta.

SK Líšeň – FC Hradec Králové bílá 1:1

A bez přestávky na odpočinek nás čekal největší favorit (a pozdější vítěz) turnaje, elitní výběr Hradce. Na hřišti se odehrával urputný boj, opět jsme inkasovali jako první, ale nepoložilo nás to, navzdory dusnému počasí jsme se do toho opřeli, po brilantní akci jsme srovnali skóre a převzali otěže utkání. Byli jsme lepším týmem, soupeře jsme přehrávali a měli více šancí, ale ozvala se stará bolest – produktivita, což nás stálo výhru.

SK Líšeň – FK Pardubice 2:4

S Pardubicemi to byl přímý souboj o postup. Začali jsme excelentně, hned po rozehrání jsme předvedli brazilský ťukes a ujali se vedení, které jsme vzápětí navýšili. Jenže přišly dvě neuvěřitelné hrubice a během 15 vteřin bylo srovnáno. To nás rozhodilo, začali jsme panikařit a upustili od své hry. Přesto jsme si mohli vzít vedení zpátky, ale zbrklost nám nedovolila skórovat ani v situace, kdy jsme šli 2 sami na brankáře. Pak rozhodčí nařídil proti nám po srážce dvou soupeřů přímý kop, který Pardubice využily, a to nás dorazilo. Přes urputnou snahu jsme nedokázali proti houževnaté obraně nic kloudného vytvořit a v samém závěru, kdy už byl i brankář na polovině soupeře, jsme inkasovali do prázdné ránu z milosti.

Skončili jsme tedy ve skupině na 3. místě, a v nadstavbové části nás čekala jen stříbrná skupina.

Stříbrná skupina:

SK Líšeň – Týniště nad Orlicí 4:0

Neznámý soupeř se ukázal být hratelný, byli jsme lepší ve všech směrech a spravili si pošramocené sebevědomí.

SK Líšeň – AC Sparta Praha dívky bílá 7:0

Sparta poslala na turnaj 2 týmy děvčat, které oba šly rovněž do stříbrné skupiny. Bílé jsme zvládli v pohodě, v koncovce jsme to ale často překombinovali, takže jsme začali střílet ze střední vzdálenosti a konečně jsme prodali střelecká cvičení z tréninků. Krásné góly.

SK Líšeň – AC Sparta Praha dívky žlutá 2:0

Také druhý dívčí tým jsme přehrávali, ale jednak měly holky v bráně skvělou brankářku (po zásluze vyhlášenou nejlepší na turnaji), jednak se opravdu často nevidí, aby někdo v jediném utkání tolikrát netrefil zcela prázdnou branku, jak my v tomto. Takže skóre těsné.

SK Líšeň – FK Teplice 1:0

V závěrečném utkání jsme toužili pomstít křivdu ze základní skupiny. Ve vražedném počasí ale už ani na jedné straně nebyly fyzické síly. My jeli na morál a chtěli víc, než soupeř, který se uchýlil k faulům, protože jiné zbraně už nenašel. Přes řadu šancí to bylo stále 0:0, ale spravedlnost přišla v poslední minutě. Po dalším z mnoha faulů jsme chytře rozehráli standardku a rozhodli.

 

Na turnaji jsme obsadili celkové 7. místo. Pomýšleli jsme na víc, ostatně skutečnost, že jsme stříbrnou skupinu projeli bez jediné inkasované branky, napovídá, že jsme měli hrát výš, ale tentokrát nebyla příznivá konstelace hvězd. Abychom se na podobných turnajích dostali na bednu, musíme ještě přidat.

Z pohledu trenérů:

turnaj splnil očekávání. Zejména soupeři v základní skupině – Teplice, Hradec a Pardubice nedali klukům zadarmo ani metr, hráli tvrdě a důsledně bránili. Abychom dokázali vstřelit branku, museli kluci vynaložit veškeré úsilí a um. Přesto jsme byli všem herně více než vyrovnaným soupeřem (s výjimkou kolapsu proti Pardubicím) a zejména způsob, jakým jsme přehrávali vítěze turnaje z Hradce, mne příjemně překvapil. Naopak nepříjemným překvapením byla přehnaná tvrdost až surovost některých soupeřů a nezájem či benevolence rozhodčích. Přesto mne účast v turnaji utvrdila v názoru, že musíme dále jezdit za kvalitními protivníky, protože městská přípravková soutěž už značnou část kluků výkonnostně neposune.